Nepovažuji se za žádnou ekoteroristku, ale vím, jak moc je důležité začít sám u sebe a jít příkladem. A pokud máme možnost přesvědčit k udržitelnějšímu způsobu života, byť jen jednoho člověka, má to smysl. Myslím, že pokud s tím chcete začít, je váš partner ten první, který by měl mít to štěstí, abyste mu otevřeli ty pomyslné dveře do světa zero-waste. Protože jak jistě víte ve dvou se to táhne líp. Ve finále to není žádná alchymie, jen na to jít opatrně a nenásilně. A hlavně chovat se tak, abyste v očích vašich protějšků byly opravdu tím vzorem, ke kterému mohou vzhlížet. Zkusím vám také poradit, čemu je lepší se vyhnout, ať se v tom pak neplácáte zbytečně dlouho jako já.
Přesvědčit, nenutit...
U nás doma je to stále žhavé téma, dnes už ale naštěstí v dobrém slova smyslu. Je to asi tři roky, co jsme s přítelem začali žít pod jednou střechou. V tu dobu jsem byla tohoto tématu plná, avšak na úplném začátku chtít něco změnit. Hlavně jsem trpěla pocitem, že musím změnit celý svět a můj přítel Honza byl denně na ráně. Každý den jsem díky této práci nasávala nové „hrozivé“ informace o tom, jak nás odpad zaplavuje a pokud brzy něco nezměníme, špatně to dopadne. Samozřejmě Honza tyto informace díky mně nasával také, avšak ne úplně dobrovolně. Znáte to, přijdete domů z práce a prohodíte pár slov o tom, jak jste se celý den měli a sdělíte si nějaké novinky. Já přišla jako nabytá bichle a místo pár vět, které Honza nejspíš očekával, jsem chrlila a chrlila katastrofické scénáře a bezpečnostní opatření. Mám velké štěstí, protože můj partner má se mnou neskonalou trpělivost a snaží se mě vyslechnout a porozumět mi. Jenže nic se nemá přehánět, že? A místo toho, aby můj názor sdílel, spíše rezignoval.
Chvilku mi ta zabedněnost trvala, ale postupem času jsem zjistila, že přesvědčování a nucení je velký rozdíl. Přesvědčování je totiž umění přimět lidi, aby něco dělali nebo něčemu věřili, aniž je k tomu druhý donutí. Nemůžete po nikom chtít, aby změnil pohled na svět, pokud ho budete utlačovat svoji jedinou pravdou. Tak jsem změnila tón své komunikace z: „Ježiš, kolikrát jsem Ti už říkala, že ty posmrkaný kapesníčky nepatří do papíru, ale do směsného?“ na: „Lásko, ty kapesníčky už nejdou dál zrecyklovat, navíc jsou znečištěné, prosím zkus na to myslet a třídit je do směsného.“ A také mé dirigentské nákupní návyky v obchodech se snahou zkusit ho rozumnými argumenty přesvědčit, zda na banány opravdu potřebuje sáček, nebo proč kupovat 4 malé jogurty, když můžeme vzít jeden velký. A ono to kupodivu šlo mnohem přirozeněji než dřív. Dnes už mi kolikrát u pokladny sám od sebe řekne, jé my zase nemáme tašku, to nevadí nějak to pobereme a od pokladny odcházíme oba s plnou náručí potravin, co by možná snesly i tašky dvě. Takže ano, základem postrčit svůj protějšek na ekologičtější cestu, jsou správné argumenty. Protože když budete po partnerovi chtít, aby správně třídil odpad, anebo nosil s sebou vlastní láhev na vodu, bude chtít vědět proč!
Jak postupně pokračovat, aby se partner necítil zahnán do kouta?
Musí opravdu věřit tomu, co dělá a že věci, které používá, dávají smysl a jsou nejen eko, ale i funkční. Rozhodně svým drahým nezačněte doma likvidovat jejich oblíbené sprcháče a šampony v plastových lahvičkách, tuby s pěnou na holení, umělohmotné kartáčky a podobné věci, které tvoří nemalé množství našeho odpadu. Kouzlo je v malých gestech a drobných krůčcích, kterými pomalu, ale jistě zavedete své milované na zelenější cestu.
Jak to praktikuji u nás doma?
Prostě a jednoduše jsem začala věci nahrazovat ekologičtějšími alternativami. Třeba v nakupování drogerie jsem vždy měla hlavní slovo já, tak to nebylo zase tak složité. Když nám došel prací prášek, koupila jsem Ecoegg, běžnou aviváž jsem nahradila pomerančovými silicemi a na bělení koupila můj oblíbený PUER, který doma přezdívám kouzelné perličky. Honza si všiml, že najednou v koupelně něco chybí a prádlo jinak voní, ale vše fungovalo jako dřív, prádlo bylo čisté a svěží, a tak neměl žádné námitky, navíc když jsem mu vysvětlila, jaký přínos to má pro přírodu. O trochu složitější bylo nahradit jeho osobní kosmetiku (ne že by doma měl bambilión krémů :D), ale šlo spíše o základní hygienické potřeby. Jakmile dopotřeboval sprcháč, šup, neváhala jsem a koupila drobný dáreček, v podobě tuhého mýdla v praktické přenosce. Šampon nikdy moc neřešil, ale nyní používá tuhý šampon jako já a nedá na něj dopustit. Tuba na holení už je také pryč a místo něj tuhé mýdlo, které také využíváme společně. Ale ne vždy to jde tak hladce, třeba jako můj neúspěšný tah s nerezovou žiletkou, kterou nakonec používám já :). Oba jsme sportovně založeni a při sportu to bez vody nejde, takže jedna z prvních věcí, které jsem pro něj pořídila byla Equa láhev. Které jsme vděčni za úsporu cca 14ti PETek denně. Láhev má dodnes a vozí ji i v autě. V obměně stále postupně pokračujeme a určitě máme ještě co zlepšovat.
Pomalu, ale jistě
To je základ, začít třeba jen s jednou věcí a vydržet u toho. Jít příkladem a používat věci společně s partnerem. Takže nikam nespěchejte, nic nevyhazujte a postupně vyměňujte. Změna k lepšímu někdy trvá, ale stojí to za to.
Hodně štěstí v proměnách Vám i Vašim partnerům.
S láskou vaše Lucie